FOTO Eliška Šmídová

Mé fotografické začátky, spíše pokusy zachytit skoro každou situaci, začaly asi v desíti letech, kdy se můj děda už nebál mi svěřit kinofilmový kompakt. Vždy jsem ho ale musela mít na šňůrce na krku a byla jsem pod bedlivým dozorem.

Rodiče mi po několika letech jako překvapení koupili můj první vlastní foťák, byl to kinofilmový kompakt od Canonu, už přesně nevím typ. Byla jsem nadšená a fotila jsem úplně všechno. Dost často se mi ale stávalo, že po vyvolání ve fotolabu mi dávali vyvolané fotky s takovým tím pruhem přes celou fotku 9 x 13 cm (pamětníci ví), sice proužek šel lehce odstranit, ale znamenalo to, že fotka je na vyhození.  Ale ani tím to jsem se nenechala odradit a v pokusech o dobré fotky jsem pokračovala. V té době jsem se už pohybovala u koní, tak mým věrným tématem na focení byli právě koníci. Tohoto tématu jsem také hned využila a vydala jsem svoji první samostatnou sérii pohlednic s koňmi. Byla v malém nákladu 8 sérií, pro mě to byl velký výdaj v tiskárně, ale splnila jsem si přání. Všude jsem se pohlednicemi chlubila. S odstupem času vím, že fotky jsou na pohlednicích hrozné (jak snímky takové, tak i technické zpracování, fotky se skenovaly z formátu 9 x 13 cm vyvolané fotky a zvětšovali se na formát pohlednice), ale ve čtrnácti letech byly pro mě dokonalé.

Rodiče udělali další krok a koupili mi digitální foťák od Sony, který mimochodem výborně fotí ještě dnes. Nevím, jestli pochopili, že focení se jen tak nevzdám a že mě tímto posunou dál anebo že už je nebavilo financovat mé ne malé náklady na vyvolávání filmů, kterých nebylo zrovna málo. S tím byl spojený i nový počítač. Mohla jsem začít naplno fotit a zkoušet různé úpravy fotek v programech. Oblíbila jsem si nejvíc program Zoner. I do dnes je mým nejoblíbenějším a mohu říct, že za těch 9 let používání ho už celkem slušně ovládám. Po zkoušení všech možných úprav jsem stejně skončila jen u základních úprav jako je ořez či vyrovnání snímku, tedy pokud si jiné úpravy nepřeje zákazník. Mé focení se postupně začalo rozšiřovat na různé závody s koňmi, školní akce, oslavy, rodinné výlety a focení přírody a zvířat. V roce 2006 jsem vydala svoji druhou sérii pohlednic s koňmi. Byla vydaná už ve větším nákladu a i fotografie byly vybírány pečlivěji.

Za finanční pomoci od babičky jsem si v roce 2006 pořídila digitální zrcadlovku Canon EOS 350D se setovým objektivem. Dlouho mi trvalo, než jsem ji začala alespoň částečně ovládat (nemyslím tím automatickou část menu). Byla jsem nadšená s mého rychlého posunu ve focení. Jak fotky byly měsíc od měsíce kvalitnější, tak už jsem začala mít občas nějakou tu nabídku na focení. Sice zatím jen od kamarádů, ale nějak se začít musí. S postupem času jsem začala fotit mnoho akcí po Litomyšli, koncerty v Music klubu Kotelna, firemní akce pro Kubík a.s., kulečníkové turnaje pořádané Lidovým domem, sportovní akce, fotbalová utkání, offroadové akce a mnoho dalších akcí konaných v našem městě a nejen v něm. S rozšířením mého fotografického „umění“ souviselo i pořízení webových stránek v roce 2007, abych mohla své fotky publikovat ve větším měřítku. V roce 2008 jsem se také umístila na třetím místě v celorepublikové foto soutěži pořádanou ČOV Sport amatér foto . V roce 2008 jsem fotila halové mistrovství ČR žen v tenise v Praze a roce 2009 halové mistrovství ČR mužů v tenise v Plzni. V roce 2009 byla v prostorách zámku vernisáž fotografií z koncertů pořádaných Music klubem Kotelna. Na této vernisáži jsem s ostatními fotografy měla své fotky zvětšeny na velkoformátové desky a tyto fotky do dnešních dnů jsou vystaveny v Music klubu a tvoří příjemné, vzpomínkové obložení zdí.

Potřebovala jsem další technický postup a tak jsem si v polovině roku 2009 pořídila Canon EOS 50D.

...pokračování (24.1.2014)

© Eliška Šmídová
Design 2012 © Miluše Řehůřková
regrafika • studio DAMI